na Blog.cz

Po dlouhé době zdravím zbloudilé duše. Občas si na toto pomalu zapomenuté místo vzpomenu, řeknu si, jak mě to štve, a jdu dál. Dá se říct, že studijní život pro mě mírně zvolnil a maturantům přišlo to nejhorší období vůbec. Snad jim to vyjde, já sama z toho mám hrůzu ("Co když to pokazím?" nebo "Co když zaspím?"). Racionálně vím, že na tokovéto šílené obavy je poněkud brzy (dokončuju ZŠ), ale svému mozku to prostě nerozmluvím a můžu chtít sebe více.

Kdysi dávno v pravěku jsem se zmiňovala o krajských kolech soutěží, tak se musím zmínit o výsledcích, byť ne vždy úspěšných. Chemie dopadla mnohem lépe, byla jsem 4. v Jihomoravském kraji a je to takový můj osobní debut na této soutěži a vlastně jsem spokojená. Dětinská radost z nové periodické soustavy prvků byla nefalšovaná! Fyzika den na to byla ovšem horší :/ Možná to bylo únavou, ale to jsou hloupé výmluvy, trochu více jsem to pokazila, takže mě ani netrápí, že dosud neznáme výsledky. Bohužel chyb je u mě, protože příklady byli až na jeden primitivní a den na to, jsem je řešila a vše v pohodě, tam to byl výpadek a naprosté fiasko.

Moje lenost očividně nezná mezí, dnes jsem se pod důmyslnou záminkou účení vykašlala na ZUŠ. Mám tam rozdělaný obraz a doufám, že ho stihnu do konce školního roku dokončit. Až nechutně dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak ho pojmenuji. Zvítězil návrh : "Totální optimismus". Je to na místě - výsledkem by mělo být plátno 100×80 pomalované zelenou barvou. Těžká abstrakce.

Bohužel právě teď bych tam dala barvy spíše jako žlutá, černá a červená. Skvěle vyjadřují, jak se cítím. Tak nějak debilně. Jsou chvíle, které jsou parádní, a právě na ty ráda a dlouho vzpomínám. Jenže teď převažují dlouhé hodiny přemýšlení nad kdejakou kravinou. Tušili jste, že všechny mrazáky mají teplotu -18°C? Já si vždy myslela, že je to regulovatelné jak lednička. Zajímavým faktem je také to, že auto jedoucí po hlavní silnici by mě srazilo právě za 7,2 sekundy. Pokud tedy předpokládám, že jede konstatní a povolenou rychlostí a je ode mě těch 100m. Můžu být v klidu, klidně tu silnici stihnu přejít třikrát. Taky bych tu neměla nic psát a jít spát. Stejně mě pak přepadnou miliony myšlenek a pokusí se ochromit můj mozek.

S úsměvem Míša ;)

Krásný sobotní večer, měsíc mi svítí do okna a vybavují se mi verše: "sviť měsíčku sviť, ať mi šije nit." z Erbenova Vodníka. Naprosto nesouvísející fakt, který mi právě přišel na mysl. Věc se má tak, že mám chuť se vypovídat a bohužel poblíž není žádný psycholog, co by si vyslechl strasti individua. Opět připomenu, že teď už oficiálně mi je patnáct let a nějaká závratná změna to není. Možná jsem míň znuděná, ale to říkám teď až budu vstávat ve 3:50 na autobus, tak si znuděně nebudu připadat ani trošku.

Nejspíš sem pocítila něco jako radost a zadostiučinění, když jsem se dozvěděla výsledky fyzikální olympiády v okrese Brno-Venkov. Nejspíš se neumím radovat, protože lepší jak první místo by to mohlo být těžko. Asi to bude tím, že vím, že v krajském kole nejspíš úplně prolítnu. Je to prosté. Jsem přesvědčená o tom, že moje vědomosti na to zkrátka nestačí. Mám jen všeobecný přehled a fyzika na základní škole je (když to řeknu silně) jednoduchá až nudná. Stydím se za to, že jsem v jednom příkladu celkem pohořela. Byl jednoduchý a já si nespojila souvislosti a napsala strašné blbosti, takže jsem z něj získala pouze 6 bodů. S dalšími třemi příklady jsem celkem spokojená. A ano jeden se týkal i Archimédova zákona, podle toho jsem taktéž vymýšlela titulek. Děsí se mě ten pocit, že to mohlo být lepší, 35 bodů ze 40 je dost, ale když se nad tím zamyslím tak i málo.

Za necelých čtrnáct dní mě čekají krajská kola, děsím se jich. Bude tam spousta chytřejších lidí, ale na druhou stranu se tam těším. Vypadnu z každodeního shonu, který mě už stejně nebaví. Už teď je na mě naštvaná učitelka z tělecviku, jenže těžko se zavděčím všem. Ve stejný termín se koná turnaj ve volejbale a fyzikální olympiáda, i když je to sobecké volím fyzikální olympiádu. Ale do háje nevím jak se zbavit toho mizerného pocitu?!

Raději se loučím, zítra je sice neděle, ale já zítra vstávám brzy (Velikonoce :/). Takže dnes půjdu spát dříve jak včera, což bylo v pět ráno, protože jsem se mírně řečeno začetla.

Krásné Velikonoce! A míň sobců jako jsem já kolem sebe ;)

Titulek je inspirován skvělým českým filmem "Cesta do hlubin študákovi duše", film který mě zaujal mnohem víc než novodobé rádoy komedie ze školního prostředí například Gympl. Vždy mám problém nějak začít, proto je odkaz na film či knihu to nejlehčí.

Poslední dobou uvažuju nad vším možnými nemožným. Nad hypotézama, co kdyby... Co kdyby mě navštívili mimozemšťané? Co kdybych byla bohatá (povrchnější přání snad neexistuje)? Co kdybych byla jedináček (NE nechtěla bych být)? Nad takovýma otázkama trávím minuty a někdy i hodiny. Jsou to paralelní vesmíry a já žiju ve tředu těch všech.

V pátek jsme navštívili filmové představení Nedáme se umlčet v rámci festivalu Jeden svět. Film pojednával o Arabském jaru, což je téma aktuální. Tunisko, Egypt a Libanon, právě situace v těchto zemích byla natáčena. Bylo to z pohledu lidí v těch zemích žijících a to je něco úplně jiného než názory pro západních novinářů. Po promítání následovala diskuze s magistrou Dvořákovou z Mendelovy univerzity. Věděla o čem mluví a já jsem ráda, že jsem se dozvěděla některé zajímavosti právě o Arabském jaru. Proč OSN a NATO zasáhli právě v Lybii, ale situaci v Sýrii neřeší? Oni si za

to obyvatl Sýrie můžou sami, nemají ropné zdroje jak Lybie, tím je vše vyřešeno. Uznávám, že vše nebude tak jednostrané, ale něco na tom je.

Jak jsem psala, tak je odobí olympiád. Brácha skončil na okresním kole zeměpisné 3., obdiuvuju ho protože to je dobrý výsledek v konkurenci osmiletých gymnázií. Tenhle týden proběhne okresní kolo fyzikální, kam už se potřetí výdám. Díky našim fyzikářkám máme malé doučování v pondělí a v úterý a tak si přivstanu ve 3.50. Už vidím jak těžce tou dobou polezu z postele, ale přežiju to. Mám nachystané materiály v PDF takže vyiužiji čas v autobuse a ve škole si uvařím skvělý šípkovo-jahodový čaj (Pickwick; doporučuji!). Tak mi ve středu držte palce, mám skvělou motivaci porazit člověka, kterého nemám ráda pro jeho sobeckost.

Z reálií musím říct, že mě potěšilo, že funkci složil pan Dobeš. Souhlasím s tím že v našem státě je spousta věcí na hlavu i školství, ale jeho řešení se mi nelíbila a nesouhlasila jsem s nimi. Je tu přespříliš vysokých škol a jejich úroveň je těžko posuditelná. Bohužel nároky jsou vysoké a všude chcou tituly, ale podle mě jde o kvalitu a ne kvantitu titulů.

Loučím se a třeba zas za týden. Mám pár nápadů tak budu kreslit, pokud tedy bude čas, skoro pořád mám doučování.

Míša

Ahoj,

po velmi dlouhých 14 dnech. Člověk hyperaktivní téměř ve všech ohledech se rozhodl věnovat se studiu. Jaká krásná věta! No zas tak žhavé to není. Psala jsem o chemické olympiádě a tak se zmíním i o tom jak vlastně dopadla. V okresním kole jsem skončila 1. a opravdu jsem koukala jak o.O Příklady na výpočty byli lehké a zbytek se dal celkem dobře obkecat a samotný experiment jsem si užila, takže to stálo za to :)) Teď bych se měla připravovat na krajské kolo a taky začnu (hned v pondělí).

V pátek se na škole odevzdávalo domácí kolo fyzikální olympiády i to byla hračka, až na experiment, u kterého skoro vždy něco zničím. Naštěstí to nebylo tak děsivé a výpočty už byli hračka. Pomalu se začínám těšit na příští rok, kdy už to bude trochu větší makačka na hlavu.

Minulý týden jsem od mámy a babičky dostala notebook, ke svým ctěnným patnáctinám, které jsem jetě neměla. To až za 11 dní, ale že bych se tak těšila... to opravdu ne. Jediná novinka pro mě bude ten malý kartonek v peněžence a zdražené jízdné. Z toho se mám radovat?!

Dnešek, vlastně sobotu jsem strávila na volejbalovém hřišti. Zaskakovala jsem u juniorek, protože měli málo hráček. Větší část mého drahého těla mě bolí, na druhou stranu jsme oba zápasy vyhráli. První jsme hráli 5 setů, děsivé :D

Zase se rozloučím, nechce se mi psát a nemám co za tvorbu přidat. I když asi přidám svoje umělecká dílka z hodin, některé za to celkem stojím zas něco jiného jen momentální nápady.

Zdravím!

Ano po téměř měsíci mám nutkavou chuť svěřit se s nejaktuálnějšími novinkami ze života. Ono nemá cenu psát častěji neboť můj život je rutina - spánku, bdění a pak je ostatní. Ve stavu bdění se nacházím povětšinou ve škole. Ve školním kolotoči se dozvídám spoustu nových věcí - tuhle větu si namlouvám, abych se udržela e stavu, kdy jsem schopná pracovat na 75%, což je přesně ta hranice se kterou se kantoři spokojí.

Druhé pololetí jsem si se známkama nezačala nejhůř, když si uvědomím jak na to kašlu a učíms e jen v případě naprosté nutnosti a to tím způsobem, že sešit otevřu cestou do školy v autobuse, tak můžu být jedině spokojená. Nejhůř jsem na tom paradoxně s matematikou, kde jsem teď nasbírala dvojky, za což si můžu sama, protože veškerou svou pozornost v hodinách matiky věnuji kresbám v sešitě nebo výhledu z okna. A pak ještě nějaké dvě dvojky z jiných předmětů jinak samé jedna, divím se, že mi tam neulítla nějaká 3 nebo 4. Ale nestěžuji si.

Po večerech si čtu, můj nový obejv je Šaman od Egona Bondyho. Próza, která kritizuje komunistickou dobu na našem území z pohledu pradávných kmenů. Místy vtipné a podněcuje mě to k přemýšlení. Určitě sáhnu po další knížce od tohoto autora. Ten pán měl velice zajímavý životní příběh a koneckonců i zajímavý závěr svěho života. Smrt uhořením mě nikterak neláká, ale zní to zajímavě.

Dnes jsem ve fotbalovém turnaji(ve světe herních konzolí samozřejmě) nepostoupila ani do semifinále a v duchu neskutečně kleju. Naštěstí je to jen hra a příště můžu dopadnou lépe. Doufám.

Pozítří (v pondělí) jedu an okresní kolo chemické olympiády. Prostuduji si nějaké materiály, ať nejedu úplně bez přípravy. Do přípravy počítám i přežehlení chemického pláště a vyleštění brýlí ( ochranné brýle mám ještě z Afriky, tak třeba mi přinesou štěstí). Jen škoda, že nejede někdo normální ze školy. Do té chemické bandy, co jede nezapadám, alespoň chemikářka je fajn, ta mi bude chybtě, protože u nás na škole je jen na záskok na mateřskou.