Prosinec 2010

Čeleď- pisálkovití

27. prosince 2010 v 13:14 | Míča K. (Miqelka) |  Fotografie ostatní
Včera mě přepadla nuda a to si přece nenechám líbit a tak jsem něco cvaklo. Sundala jsem ze skříně starý psací stroj (sakra bylo by tak snazší napsat old typewriter, ano angličtinu mám vskutku ráda).
A vzniklo pár docela zajímavých snímků, výjimečně jsem je "zpracovala" rychle a tak už se můžete mrknout. Jsou to jednoduché cvaky, ale mamka je nazvala "líbivými" možná právě pro tu jednoduchost :DD
backspace

emotive

25. prosince 2010 v 17:30 | Míča K. (Miqelka) |  Malba a kresba
hey smile please! 
Po delší době se ozývám s něčím novým, revolučním. Jo to už zas přeháním. Já taky něco dělám, sice toho není moc, ale jo sem tam něco udělám. A tohle je práce zhruba za 30 hodin.
Olejovýma barvama na plátně (40×50)
Docela mě to i bavilo. Určitě se těším, až se na ZUŠ pustíme do další malby, přece jenom už je to nějaká technika. Ale teprve potřebuji pořádně zvládnout kresbu.
I fotím, fotek mám habaděj, víc než dost. O prázdninách určitě vyrazím fotit, su zvědavá jak to skončí no.
tak tady už moje "umění"
emotive

Bude ze mě mafiánka!

15. prosince 2010 v 19:53 | Míča K. (Miqelka) |  Den po dnu
Nemám nápady na originální titulky a tak jeden můj dnešní výrok, není vysvětlitelný. Jinak foto samozřejmě focené mnou ;))

Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít. (Mark Twain)

"Hurá za devět dní Vánoce!" radovaly se dvě druhačky dnes ráno na autobusové zastávce. Jejich krásná upřímná radost a těšení mi dělali radost, fascinovalo mě to. Taky jsem se na Vánoce tak těšívala, teď jsou ty časy pryč, teď si Vánoce užívám po svém, ale tohle těšení už chybí. Možná je to známka mé velké "dospělosti" a nebo si na dospělou pouze hraji. Těžko říct.
Ježíškovi jsem napsala o mobilní telefon, samozřejmě Ježíšek není všemohoucí a tak to bude telefon, co zvládne telefonovat a takové to nejpodstatnější. Tak jsem odeslal objednávku na Alzu a doufám, že do Vánoc dojde.
Dnešek je praštěný, aspoň my jsme se praštěně chovali. Odpadlo nám odpolední vyučování a měli jsme jenom 5 hodin. Což by znamenalo, že můžu být doma ve dvě hodiny, krásný čas. Jenže my jsme se rozhodli vyrazit na pizzu, vůbec to nebyl špatný nápad, pizza byla výborná, skvěle jsme se bavili. Jenže pak už byl čas jet domů, ale já s kamarádkou jsme se na to vykašlali a zůstali další hodinu kecat. Ti kteří končili až ve tři na nás koukali, co tam ještě tajtrdlíkujem a my se jen smáli.  Mám takováto neplánovaná odpoledne ráda, člověk si je suprově užije.
Měla bych se učit ve škole to moc nedávám, jinak řečeno svoje dosud slušné známky jsem si nehorázně pokazila. A docela dost mě to štve a mrzí... jednou se na něco vybodnu a ono to jde všechno do háje no :((
Jinak fotka je jarní, protože prostě proto. Chci jaro, chci léto nebo aspoň aby byl sníh. Teď je zima fouká a je to hrozně nepříjemný a  unavující.
Loučím se.

Sestřenice

12. prosince 2010 v 13:30 | Míča K. (Miqelka) |  Fotografie lidé
Děti jsou úžasné bytosti. Mají velikou fantazii, jsou upřímně. Hlavně ta jejich upřímnost, je to kouzelná vlastnost, kterou jim leckdy závidím. 
Moje sestřenice je přesně taková, utíká do světa snů, všechno hned řekne. Směje se a rychle přichází na jiné myšlenky. Za chvíli vyroste a pak co? no já radši nevím.
Jsou to takové "portréty" uvozovky byly potřeba použít.
Sestřenice n.1

Zkrátka JÁ

12. prosince 2010 v 11:26 | Miqelka ( Mišel K.) |  Autorka

Pokusit se napsat něco o sobě na pár řádků chce alespoň minimální slohový talent. A protože nechci lhát, tak musím přiznat, že tento talent opravdu nemám. Na jaře roku 2012 mi bylo patnáct let, největší změnu, kteoru jsem pocítila, bylo zdražené jízdné. Ano, jak lze postřehnout jmenuji se Michaela, ale zde se podepisuji jako Miqelka. Ta přezdívka nemá žádný význam, vznikla před několika lety a nepamatuji si jak. O to víc je nezajímavá.
Chodím na gymnázium a to už od 5. třídy, takže mě nečeká zlomový přestup na střední školu. Původně jsem chtěla jít studovat modelářství a návrhářství oděvů v Brně. Dělala jsem i přijímačky, ale vše dopadlo nakonec jinak.
Ráda čtu, takže nějaké knížky, které mi z hlavy jen tak nezmizí. Na prvním místě je určtitě román od Jacka Kerouaca Na cestě. Snad žádná knížka mě tak nefascinovala, u jiné se mi tak často na tváři neobjevoval úsměv na tváři. Dean Moriarty je přešťastný člověk a pro mě hrdina. Potom určitě kniha od Remarqua Tři kamarádi, protože jsem skoro brečela...

EDIT: 29.8.2012- Trošku to tu poupravuji, fotka je aktuální :)
Jméno: Michaela Kurková
Věk: 15
Škola: Gymnázium Židlochovice
Foťák: Canon EOS 350D
Kdo jsem?
Jsem puberťačka, co si myslí, že to někam dotáhne. Ta co se chytne každé maličké příležitosti a nikdy ji nehodlá pustit. Jsem ta, co si bez ustání stěžuje na nespravedlnost a jak to všechno prostě není fér. Miluji kinematografii, zvláště tu dobrou např. Miloš Forman (Přelet nad kukaččím hnízdem, Muž na měsíci), Quentin Tarantino, James Cameron. Quentin Tarantino je moje velká srdeční záležitost, jeho filmy jsou osobité, násilné (akční scény to je lahůdka) a originální.
Obdivuji filmové režiséry, také obdivuji některé umělce (mezi umělce počítám i herce) jako jsou Salvador Dalí, Frida Kahlo, Leonardo da Vinci (a kdo by ho neobdivoval?!), Johnny Depp, Leonardo diCaprio (Basketbalový zápisník, tam jsem si ho zamilovala).
Fotím od jara roku 2009, ale nejvíc sem toho udělala za rok 2010. Na konci srpna mi byla darována DSLR a já jsem vděčná a šťastná jak malá holka.

To by bylo velice krátce, ale stačí ne?

Tohle už tu jednou bylo

11. prosince 2010 v 17:11 | Míča K. aneb Miqelka
Zahodila sem rok práce do nikam. Taková já jsem, ale začínám úplně od nuly. Opět a zase. 
Jsem prostě nepoučitelná.
Takže budu se snažit to tu, co nejdříve zprovoznit a naházet sem nějaké nové fotky prozatím je to tu ve výstavbě.
Míča K. (Miqelka)
©2010-2016