Prosinec 2011

Neumím nakupovat, fakt ne

30. prosince 2011 v 12:11 | Míša K. (Miqelka) |  Den po dnu

Ahoj,
30. leden chápete to? Zítra ten slavný Silvestr, doufám, že si ho užijete. A nemyslím tím, abyste ho propili, ale užili s přáteli, rodinou, nejbliššími. Já nejspíš budu s bráchou, možná s oběma bratry doma. Dáme turnaj na playstationu a třeba zas vyharju - ovšem to by mi muselo přát štěstí. Netrénuju, protože samotnou mě to nebaví, potřebuju u toho s někým komunikovat. To mě napadá jestli nemám nějaký psychický problém, protože bráchvoi nevadí hrát o samotě... vystačí si s kominikací s imaginárníma postavama. Obdivuhodný výkon, vám povím.
Předevčírem i včera jsem byla v Brně. Podívat se po obchodech a sehnat něco na sebe, ale semnou je to marný. Jsem schopná si namyslet, jak má tričko vypadat do posledního detailu a samozřejmě, že takové nemají. Vůbec mě to nepřekvapuje. A když mi něco nesedí, tak si to prostě nekoupím. Je mi to jedno, oblečení je pro mě příjemný luxus. Vystačím si s věcma z druhé ruky, víc to štve moje okolí než mě. Ale zbyli mi ještě nějaké peníze, tak tam asi zajedu po třetí, ale tentokrát do uměleckých potřeb a knihkupectví. To jsou věční přátelé, kteří nikdy nezklamou. Zas nebudu úplně pesimistická, koupila jsem si rifle! Dlouho jsem se po takových dívala. Tmavě modré, potrhané, ale líbí se mi. Sedí mi a hned mi přirostli k srdci. V africe při jednom krkolomným pádu na schodech (bylo to jedenáct pater, jednou jsem spadnout musela) se mi roztrhli moje světle modré srdcové. Chtělo se mi brečet, úlovek ze sekáče za 100, ale byli jako nové, krásnej střih barva... 2 roky mi poctivě sloužili, teď jsou z nich kalhoty domácí. Doma je mi to díravý koleno jedno :D

Včera jsem byla s bratříčkem a jeho kamarádem v kině.. Dokina jsme jeli, protože mamka měla stravenky, jejichž platnost končí. Byli jsme na Válce bohů a sama se divím, mně se to celkem líbilo. Hlavní hrdina byl sympaťák a Zeus taky. Bylo to neúnavné, boje měli dobrou choreografii a epická hudba zachrání cokoliv. Moc nemusím filmy, jako Trója, Gladiátor apod. většinou mi stačí jednou a finito. Už se těším na nového Sherlocka ♥ Ritchie umí dělat filmy podle mého gusta, všechny od něj se mi líbili a Sherlock nebyl vyjímkou, tak se ráda podívám na pokračování :)) Ale až v lednu, až půjde do kin... možná utratím další peníze za kino, ale to se nějak zvládne. Kino zbožňuju, stejně jako filmy, ale chodím tam málo no.

Loučím se, bude oběd a pak hurá do Brna, do mých srdcových obchůdků :)

Menší fotoreportáž z JAR

29. prosince 2011 v 13:09 | Míša K. (Miqelka) |  Fotografie ostatní
Fotky, kupa fotek!
Je to k neuvěření, ale dala jsem jich pár dokupy, abych se mohla pochlubit. Objektiv nemá tak dobrý zoom, proto jsou zvířata víceméně z dálky, co už no. Vypadají celkem k světu.
Když na ty fotky zpětně koukám (což dělám každý týden, doufám, že si nevyspěstuju nějaký zvláštní druh závislosti) tak si říkám, že chci jezdit po světě a vidět nová místa. Česká Republika je mi prostě malá :D

Fotky jdou postupně, jak byli foceny. Komentáře se mi zatím nechcou psát, možná je doplním :))

Rok se s rokem sešel

27. prosince 2011 v 18:16 | Míša K. (Miqelka) |  Den po dnu
Ahojte !
Ráda bych s úsměvem zamávala roku 2011. Budu na něj dlouho vzpomínat, většinou v dobrém. Díky za to všechno. Ale čas jde dál, nechci se seknout v nebezpečné časové smyčce (ne nehrozí to, jen moc koukám na sci-fi). Nevím jestli je to poslední článek v roce 2011, který napíšu, byla jsem s tím přidáváním taková skromnější. Něco málo přes 60 článků, bída. Možná bych se mohla k blogu vrátit, ale to je ve hvězdách, nechci moc spekulovat.

Co vůbec vánoce? Byli podle vašich představ? Musím se zeptat, těch pár lidí, co sem chodí. Ne že bych to u většiny už nečetla, ale prostě se slušnosti, vlastně spíš ze zvědavosti. Co se mých/našich vánoc týče, byli opravdu vánoční. Snad poprvé a já doufám, že ne naposledy. Vždycky nám ve škole vykládali o vánoční atmosféře, ale nikdy jsem ji opravdu nezažila až letos. Strávili jsme je se sousedy, takže nás bylo celkem 6. Byla legrace, spát jsme šli pozdě, bylo to správné vánoční. A snd poprvé jsem nelitovala, že jsem nedostala přesně to, co jsem si vysnila. Chci aby to tak bylo vždy, úsměvné, od srdce. Tak je to fajn. Dostala jsem Rubikovu kostku, protože jsem si zapřísahla, že se ju naučím skládat. Po dlouhém boji jsem ji podle návodu složila. Teď to všechno potřebuju zrychlit a apk můžu machrovat.

Znovu jsem to tady změnila, zas do jednoduchosti. No snad to tu chvílu vydrží, ale jak se znám, tak mě to rychle omrzí. I když, člověk nikdy neví. Zatím spokojenost :)
Na fotce je knížka Tři kamarádi, už jsem o ní nejspíš psala. Brečela jsem, smála jsem se... Jsem ráda za dobu, kdy žijem :) Krásně se četla a zlstane mi v srdci.

Loučím se :))

Zpátky v realitě

24. prosince 2011 v 12:14 | Míša K. (Miqelka) |  Den po dnu
Nechápu proč mi dělá takový problém napsat pár řádků sem, když mě to baví. Nechápu sama sebe, ospravedlňuju se tím, že asi nikdo se v sobě nevyzná... doufám.

ANO vrátila jsem se z cesty do Jihoafrické Republiky. Vrátila jsem se tak nadšená, že jsem to sama nečekala. Na této cestě jsem si uvědomila pro mě důležité hodnoty a věci, kterých si vážím. Jsem ráda, že mi Masarykova umožnila podívat se na druhý konec světa. Velké díky patří učitelům, lidí, kterých si většinou vážím. Bohužel jen většiny a ne všech, protože s některým si prostě nesednu a jde o názory v dosti zásadních věcech, je to učitelka občanské výchovy a tak nějak se ignorujem. Což je podle mě nejlepší řešení.
©2010-2016