Březen 2012

Kapitola ze života študákova

25. března 2012 v 18:53 | Míša K. (Miqelka) |  Den po dnu
Titulek je inspirován skvělým českým filmem "Cesta do hlubin študákovi duše", film který mě zaujal mnohem víc než novodobé rádoy komedie ze školního prostředí například Gympl. Vždy mám problém nějak začít, proto je odkaz na film či knihu to nejlehčí.
Poslední dobou uvažuju nad vším možnými nemožným. Nad hypotézama, co kdyby... Co kdyby mě navštívili mimozemšťané? Co kdybych byla bohatá (povrchnější přání snad neexistuje)? Co kdybych byla jedináček (NE nechtěla bych být)? Nad takovýma otázkama trávím minuty a někdy i hodiny. Jsou to paralelní vesmíry a já žiju ve tředu těch všech.

V pátek jsme navštívili filmové představení Nedáme se umlčet v rámci festivalu Jeden svět. Film pojednával o Arabském jaru, což je téma aktuální. Tunisko, Egypt a Libanon, právě situace v těchto zemích byla natáčena. Bylo to z pohledu lidí v těch zemích žijících a to je něco úplně jiného než názory pro západních novinářů. Po promítání následovala diskuze s magistrou Dvořákovou z Mendelovy univerzity. Věděla o čem mluví a já jsem ráda, že jsem se dozvěděla některé zajímavosti právě o Arabském jaru. Proč OSN a NATO zasáhli právě v Lybii, ale situaci v Sýrii neřeší? Oni si za
to obyvatl Sýrie můžou sami, nemají ropné zdroje jak Lybie, tím je vše vyřešeno. Uznávám, že vše nebude tak jednostrané, ale něco na tom je.

Jak jsem psala, tak je odobí olympiád. Brácha skončil na okresním kole zeměpisné 3., obdiuvuju ho protože to je dobrý výsledek v konkurenci osmiletých gymnázií. Tenhle týden proběhne okresní kolo fyzikální, kam už se potřetí výdám. Díky našim fyzikářkám máme malé doučování v pondělí a v úterý a tak si přivstanu ve 3.50. Už vidím jak těžce tou dobou polezu z postele, ale přežiju to. Mám nachystané materiály v PDF takže vyiužiji čas v autobuse a ve škole si uvařím skvělý šípkovo-jahodový čaj (Pickwick; doporučuji!). Tak mi ve středu držte palce, mám skvělou motivaci porazit člověka, kterého nemám ráda pro jeho sobeckost.

Z reálií musím říct, že mě potěšilo, že funkci složil pan Dobeš. Souhlasím s tím že v našem státě je spousta věcí na hlavu i školství, ale jeho řešení se mi nelíbila a nesouhlasila jsem s nimi. Je tu přespříliš vysokých škol a jejich úroveň je těžko posuditelná. Bohužel nároky jsou vysoké a všude chcou tituly, ale podle mě jde o kvalitu a ne kvantitu titulů.

Loučím se a třeba zas za týden. Mám pár nápadů tak budu kreslit, pokud tedy bude čas, skoro pořád mám doučování.
Míša

zaneprázdněnost každodeností

18. března 2012 v 0:28 | Míša K. (Miqelka) |  Den po dnu
Ahoj,
po velmi dlouhých 14 dnech. Člověk hyperaktivní téměř ve všech ohledech se rozhodl věnovat se studiu. Jaká krásná věta! No zas tak žhavé to není. Psala jsem o chemické olympiádě a tak se zmíním i o tom jak vlastně dopadla. V okresním kole jsem skončila 1. a opravdu jsem koukala jak o.O Příklady na výpočty byli lehké a zbytek se dal celkem dobře obkecat a samotný experiment jsem si užila, takže to stálo za to :)) Teď bych se měla připravovat na krajské kolo a taky začnu (hned v pondělí).

V pátek se na škole odevzdávalo domácí kolo fyzikální olympiády i to byla hračka, až na experiment, u kterého skoro vždy něco zničím. Naštěstí to nebylo tak děsivé a výpočty už byli hračka. Pomalu se začínám těšit na příští rok, kdy už to bude trochu větší makačka na hlavu.

Minulý týden jsem od mámy a babičky dostala notebook, ke svým ctěnným patnáctinám, které jsem jetě neměla. To až za 11 dní, ale že bych se tak těšila... to opravdu ne. Jediná novinka pro mě bude ten malý kartonek v peněžence a zdražené jízdné. Z toho se mám radovat?!

Dnešek, vlastně sobotu jsem strávila na volejbalovém hřišti. Zaskakovala jsem u juniorek, protože měli málo hráček. Větší část mého drahého těla mě bolí, na druhou stranu jsme oba zápasy vyhráli. První jsme hráli 5 setů, děsivé :D

Zase se rozloučím, nechce se mi psát a nemám co za tvorbu přidat. I když asi přidám svoje umělecká dílka z hodin, některé za to celkem stojím zas něco jiného jen momentální nápady.

Po měsíci deníkový zápisek

4. března 2012 v 0:03 | Míša K. (Miqelka)
Zdravím!
Ano po téměř měsíci mám nutkavou chuť svěřit se s nejaktuálnějšími novinkami ze života. Ono nemá cenu psát častěji neboť můj život je rutina - spánku, bdění a pak je ostatní. Ve stavu bdění se nacházím povětšinou ve škole. Ve školním kolotoči se dozvídám spoustu nových věcí - tuhle větu si namlouvám, abych se udržela e stavu, kdy jsem schopná pracovat na 75%, což je přesně ta hranice se kterou se kantoři spokojí.

Druhé pololetí jsem si se známkama nezačala nejhůř, když si uvědomím jak na to kašlu a učíms e jen v případě naprosté nutnosti a to tím způsobem, že sešit otevřu cestou do školy v autobuse, tak můžu být jedině spokojená. Nejhůř jsem na tom paradoxně s matematikou, kde jsem teď nasbírala dvojky, za což si můžu sama, protože veškerou svou pozornost v hodinách matiky věnuji kresbám v sešitě nebo výhledu z okna. A pak ještě nějaké dvě dvojky z jiných předmětů jinak samé jedna, divím se, že mi tam neulítla nějaká 3 nebo 4. Ale nestěžuji si.

Po večerech si čtu, můj nový obejv je Šaman od Egona Bondyho. Próza, která kritizuje komunistickou dobu na našem území z pohledu pradávných kmenů. Místy vtipné a podněcuje mě to k přemýšlení. Určitě sáhnu po další knížce od tohoto autora. Ten pán měl velice zajímavý životní příběh a koneckonců i zajímavý závěr svěho života. Smrt uhořením mě nikterak neláká, ale zní to zajímavě.

Dnes jsem ve fotbalovém turnaji(ve světe herních konzolí samozřejmě) nepostoupila ani do semifinále a v duchu neskutečně kleju. Naštěstí je to jen hra a příště můžu dopadnou lépe. Doufám.

Pozítří (v pondělí) jedu an okresní kolo chemické olympiády. Prostuduji si nějaké materiály, ať nejedu úplně bez přípravy. Do přípravy počítám i přežehlení chemického pláště a vyleštění brýlí ( ochranné brýle mám ještě z Afriky, tak třeba mi přinesou štěstí). Jen škoda, že nejede někdo normální ze školy. Do té chemické bandy, co jede nezapadám, alespoň chemikářka je fajn, ta mi bude chybtě, protože u nás na škole je jen na záskok na mateřskou.

Vyčerpávájící informace o mém studijním životě o tom ostatní a záživným se mi prostě nechce psát. S pozdravem Míša :))

Pan Zpěvák

3. března 2012 v 16:07 | Míša K. (Miqelka) |  Malba a kresba
Poslední dobou, když zkoumu televizní program, tak se mi na tváři objeví takový divný výraz. Výraz, který naznačuje, že tam zase nic nedávají. Nemám nic proti Troškově Kameňáku, ale není to film na páteční večer. Naštěstí včera překvapili a v 1:15 dávali Vetřelce. K televizici jsem se nastěhovala i s celým arzenalem - skicák, tužka, guma, tempery a štětec. Začla jsem asi o půl jedenácté, to dávali na čt2 skvělý koncert RollingStones a v hodinové pauze jsem měla jako kulisu Lidice.
U vestřelce jsem měla přestávky, jinak by to bylo roztřesená... jeden z mála filmů, kdy mi běhá mráz po zádech.

Má to být Freddie Mercury, ale má to svoje mouchy. Takže příště vím, co zpravit. Na druhou stranu ta technika vypadá zajímavě, až na tu nepovedenou jednu ruku.
©2010-2016