Květen 2012

Víra v nic

11. května 2012 v 0:00 | Míša K. (Miqelka) |  Den po dnu

Zda jsme normální? NE!

Po dlouhé době zdravím zbloudilé duše. Občas si na toto pomalu zapomenuté místo vzpomenu, řeknu si, jak mě to štve, a jdu dál. Dá se říct, že studijní život pro mě mírně zvolnil a maturantům přišlo to nejhorší období vůbec. Snad jim to vyjde, já sama z toho mám hrůzu ("Co když to pokazím?" nebo "Co když zaspím?"). Racionálně vím, že na tokovéto šílené obavy je poněkud brzy (dokončuju ZŠ), ale svému mozku to prostě nerozmluvím a můžu chtít sebe více.
Kdysi dávno v pravěku jsem se zmiňovala o krajských kolech soutěží, tak se musím zmínit o výsledcích, byť ne vždy úspěšných. Chemie dopadla mnohem lépe, byla jsem 4. v Jihomoravském kraji a je to takový můj osobní debut na této soutěži a vlastně jsem spokojená. Dětinská radost z nové periodické soustavy prvků byla nefalšovaná! Fyzika den na to byla ovšem horší :/ Možná to bylo únavou, ale to jsou hloupé výmluvy, trochu více jsem to pokazila, takže mě ani netrápí, že dosud neznáme výsledky. Bohužel chyb je u mě, protože příklady byli až na jeden primitivní a den na to, jsem je řešila a vše v pohodě, tam to byl výpadek a naprosté fiasko.

Moje lenost očividně nezná mezí, dnes jsem se pod důmyslnou záminkou účení vykašlala na ZUŠ. Mám tam rozdělaný obraz a doufám, že ho stihnu do konce školního roku dokončit. Až nechutně dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak ho pojmenuji. Zvítězil návrh : "Totální optimismus". Je to na místě - výsledkem by mělo být plátno 100×80 pomalované zelenou barvou. Těžká abstrakce.

Bohužel právě teď bych tam dala barvy spíše jako žlutá, černá a červená. Skvěle vyjadřují, jak se cítím. Tak nějak debilně. Jsou chvíle, které jsou parádní, a právě na ty ráda a dlouho vzpomínám. Jenže teď převažují dlouhé hodiny přemýšlení nad kdejakou kravinou. Tušili jste, že všechny mrazáky mají teplotu -18°C? Já si vždy myslela, že je to regulovatelné jak lednička. Zajímavým faktem je také to, že auto jedoucí po hlavní silnici by mě srazilo právě za 7,2 sekundy. Pokud tedy předpokládám, že jede konstatní a povolenou rychlostí a je ode mě těch 100m. Můžu být v klidu, klidně tu silnici stihnu přejít třikrát. Taky bych tu neměla nic psát a jít spát. Stejně mě pak přepadnou miliony myšlenek a pokusí se ochromit můj mozek.

S úsměvem Míša ;)
©2010-2016