Den po dnu

On the road of life

7. září 2012 v 22:58 | Míša K. (Miqelka)
Na fotce je můj mladší bráška a jeho robotická ruka. Nostalgicky si zavzpomínám a zmíním, že je to ýtvor prázdninový, noční a mírně ulítlý. Robotická ruka byl jeho nápad, ale mě se líbil, tak jsem si provedení vzala na svoje triko a výsledeke je o pár řádků výš. Patlanina z alobalu, temper, lepidla a špejlí. Shválně foceno bleskem, aby se to tak hezky lesklo.
Spousta slov k fotce, která tu je, protože se mi líbí, a protože ji tu chci mít. Nyní něco serióznějšího.

Sním či bdím, téma poslední doby

8. června 2012 v 22:36 | Míša K. (Miqelka)

Opravdu netuším, proč se tato rubrika jmenuje "Den po dnu". Při zakládání jsem určitě žila v naivitě, že budu den co den přidávat články. Omyl. Opět jsem se mýlila sama v sobě, ale to už je tradice. Novou tradicí je nejspíš přidat jeden článek do měsíce, aby to tu nestálo. To neznamená, že nejsem na počítači. Na blogy svých oblíbenců zajdu téměř každý den. Mohla bych zde napsat o svých osobních neuspěších, jenže nemám důvod se dělit o věci, na které chci zapomenout.
Nedávno jsem četla článek o stylistice na internetu a dočetla jsem se, co znamená slovo perex. Má upoutat čtenáře, navnadit ho. Očividně mi to nejde. Řekněme to tak, že čeština není moje silná parketa (to by mě zajímalo, kolikrát už jsem to napsala).

Víra v nic

11. května 2012 v 0:00 | Míša K. (Miqelka)

Zda jsme normální? NE!

Po dlouhé době zdravím zbloudilé duše. Občas si na toto pomalu zapomenuté místo vzpomenu, řeknu si, jak mě to štve, a jdu dál. Dá se říct, že studijní život pro mě mírně zvolnil a maturantům přišlo to nejhorší období vůbec. Snad jim to vyjde, já sama z toho mám hrůzu ("Co když to pokazím?" nebo "Co když zaspím?"). Racionálně vím, že na tokovéto šílené obavy je poněkud brzy (dokončuju ZŠ), ale svému mozku to prostě nerozmluvím a můžu chtít sebe více.
Kdysi dávno v pravěku jsem se zmiňovala o krajských kolech soutěží, tak se musím zmínit o výsledcích, byť ne vždy úspěšných. Chemie dopadla mnohem lépe, byla jsem 4. v Jihomoravském kraji a je to takový můj osobní debut na této soutěži a vlastně jsem spokojená. Dětinská radost z nové periodické soustavy prvků byla nefalšovaná! Fyzika den na to byla ovšem horší :/ Možná to bylo únavou, ale to jsou hloupé výmluvy, trochu více jsem to pokazila, takže mě ani netrápí, že dosud neznáme výsledky. Bohužel chyb je u mě, protože příklady byli až na jeden primitivní a den na to, jsem je řešila a vše v pohodě, tam to byl výpadek a naprosté fiasko.

Moje lenost očividně nezná mezí, dnes jsem se pod důmyslnou záminkou účení vykašlala na ZUŠ. Mám tam rozdělaný obraz a doufám, že ho stihnu do konce školního roku dokončit. Až nechutně dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak ho pojmenuji. Zvítězil návrh : "Totální optimismus". Je to na místě - výsledkem by mělo být plátno 100×80 pomalované zelenou barvou. Těžká abstrakce.

Bohužel právě teď bych tam dala barvy spíše jako žlutá, černá a červená. Skvěle vyjadřují, jak se cítím. Tak nějak debilně. Jsou chvíle, které jsou parádní, a právě na ty ráda a dlouho vzpomínám. Jenže teď převažují dlouhé hodiny přemýšlení nad kdejakou kravinou. Tušili jste, že všechny mrazáky mají teplotu -18°C? Já si vždy myslela, že je to regulovatelné jak lednička. Zajímavým faktem je také to, že auto jedoucí po hlavní silnici by mě srazilo právě za 7,2 sekundy. Pokud tedy předpokládám, že jede konstatní a povolenou rychlostí a je ode mě těch 100m. Můžu být v klidu, klidně tu silnici stihnu přejít třikrát. Taky bych tu neměla nic psát a jít spát. Stejně mě pak přepadnou miliony myšlenek a pokusí se ochromit můj mozek.

S úsměvem Míša ;)

"Heuréka!" vykřikl matematik

8. dubna 2012 v 0:04 | Míša K. (Miqelka)
Krásný sobotní večer, měsíc mi svítí do okna a vybavují se mi verše: "sviť měsíčku sviť, ať mi šije nit." z Erbenova Vodníka. Naprosto nesouvísející fakt, který mi právě přišel na mysl. Věc se má tak, že mám chuť se vypovídat a bohužel poblíž není žádný psycholog, co by si vyslechl strasti individua. Opět připomenu, že teď už oficiálně mi je patnáct let a nějaká závratná změna to není. Možná jsem míň znuděná, ale to říkám teď až budu vstávat ve 3:50 na autobus, tak si znuděně nebudu připadat ani trošku.
Nejspíš sem pocítila něco jako radost a zadostiučinění, když jsem se dozvěděla výsledky fyzikální olympiády v okrese Brno-Venkov. Nejspíš se neumím radovat, protože lepší jak první místo by to mohlo být těžko. Asi to bude tím, že vím, že v krajském kole nejspíš úplně prolítnu. Je to prosté. Jsem přesvědčená o tom, že moje vědomosti na to zkrátka nestačí. Mám jen všeobecný přehled a fyzika na základní škole je (když to řeknu silně) jednoduchá až nudná. Stydím se za to, že jsem v jednom příkladu celkem pohořela. Byl jednoduchý a já si nespojila souvislosti a napsala strašné blbosti, takže jsem z něj získala pouze 6 bodů. S dalšími třemi příklady jsem celkem spokojená. A ano jeden se týkal i Archimédova zákona, podle toho jsem taktéž vymýšlela titulek. Děsí se mě ten pocit, že to mohlo být lepší, 35 bodů ze 40 je dost, ale když se nad tím zamyslím tak i málo.

Za necelých čtrnáct dní mě čekají krajská kola, děsím se jich. Bude tam spousta chytřejších lidí, ale na druhou stranu se tam těším. Vypadnu z každodeního shonu, který mě už stejně nebaví. Už teď je na mě naštvaná učitelka z tělecviku, jenže těžko se zavděčím všem. Ve stejný termín se koná turnaj ve volejbale a fyzikální olympiáda, i když je to sobecké volím fyzikální olympiádu. Ale do háje nevím jak se zbavit toho mizerného pocitu?!

Raději se loučím, zítra je sice neděle, ale já zítra vstávám brzy (Velikonoce :/). Takže dnes půjdu spát dříve jak včera, což bylo v pět ráno, protože jsem se mírně řečeno začetla.

Krásné Velikonoce! A míň sobců jako jsem já kolem sebe ;)

Kapitola ze života študákova

25. března 2012 v 18:53 | Míša K. (Miqelka)
Titulek je inspirován skvělým českým filmem "Cesta do hlubin študákovi duše", film který mě zaujal mnohem víc než novodobé rádoy komedie ze školního prostředí například Gympl. Vždy mám problém nějak začít, proto je odkaz na film či knihu to nejlehčí.
Poslední dobou uvažuju nad vším možnými nemožným. Nad hypotézama, co kdyby... Co kdyby mě navštívili mimozemšťané? Co kdybych byla bohatá (povrchnější přání snad neexistuje)? Co kdybych byla jedináček (NE nechtěla bych být)? Nad takovýma otázkama trávím minuty a někdy i hodiny. Jsou to paralelní vesmíry a já žiju ve tředu těch všech.

V pátek jsme navštívili filmové představení Nedáme se umlčet v rámci festivalu Jeden svět. Film pojednával o Arabském jaru, což je téma aktuální. Tunisko, Egypt a Libanon, právě situace v těchto zemích byla natáčena. Bylo to z pohledu lidí v těch zemích žijících a to je něco úplně jiného než názory pro západních novinářů. Po promítání následovala diskuze s magistrou Dvořákovou z Mendelovy univerzity. Věděla o čem mluví a já jsem ráda, že jsem se dozvěděla některé zajímavosti právě o Arabském jaru. Proč OSN a NATO zasáhli právě v Lybii, ale situaci v Sýrii neřeší? Oni si za
to obyvatl Sýrie můžou sami, nemají ropné zdroje jak Lybie, tím je vše vyřešeno. Uznávám, že vše nebude tak jednostrané, ale něco na tom je.

Jak jsem psala, tak je odobí olympiád. Brácha skončil na okresním kole zeměpisné 3., obdiuvuju ho protože to je dobrý výsledek v konkurenci osmiletých gymnázií. Tenhle týden proběhne okresní kolo fyzikální, kam už se potřetí výdám. Díky našim fyzikářkám máme malé doučování v pondělí a v úterý a tak si přivstanu ve 3.50. Už vidím jak těžce tou dobou polezu z postele, ale přežiju to. Mám nachystané materiály v PDF takže vyiužiji čas v autobuse a ve škole si uvařím skvělý šípkovo-jahodový čaj (Pickwick; doporučuji!). Tak mi ve středu držte palce, mám skvělou motivaci porazit člověka, kterého nemám ráda pro jeho sobeckost.

Z reálií musím říct, že mě potěšilo, že funkci složil pan Dobeš. Souhlasím s tím že v našem státě je spousta věcí na hlavu i školství, ale jeho řešení se mi nelíbila a nesouhlasila jsem s nimi. Je tu přespříliš vysokých škol a jejich úroveň je těžko posuditelná. Bohužel nároky jsou vysoké a všude chcou tituly, ale podle mě jde o kvalitu a ne kvantitu titulů.

Loučím se a třeba zas za týden. Mám pár nápadů tak budu kreslit, pokud tedy bude čas, skoro pořád mám doučování.
Míša

zaneprázdněnost každodeností

18. března 2012 v 0:28 | Míša K. (Miqelka)
Ahoj,
po velmi dlouhých 14 dnech. Člověk hyperaktivní téměř ve všech ohledech se rozhodl věnovat se studiu. Jaká krásná věta! No zas tak žhavé to není. Psala jsem o chemické olympiádě a tak se zmíním i o tom jak vlastně dopadla. V okresním kole jsem skončila 1. a opravdu jsem koukala jak o.O Příklady na výpočty byli lehké a zbytek se dal celkem dobře obkecat a samotný experiment jsem si užila, takže to stálo za to :)) Teď bych se měla připravovat na krajské kolo a taky začnu (hned v pondělí).

V pátek se na škole odevzdávalo domácí kolo fyzikální olympiády i to byla hračka, až na experiment, u kterého skoro vždy něco zničím. Naštěstí to nebylo tak děsivé a výpočty už byli hračka. Pomalu se začínám těšit na příští rok, kdy už to bude trochu větší makačka na hlavu.

Minulý týden jsem od mámy a babičky dostala notebook, ke svým ctěnným patnáctinám, které jsem jetě neměla. To až za 11 dní, ale že bych se tak těšila... to opravdu ne. Jediná novinka pro mě bude ten malý kartonek v peněžence a zdražené jízdné. Z toho se mám radovat?!

Dnešek, vlastně sobotu jsem strávila na volejbalovém hřišti. Zaskakovala jsem u juniorek, protože měli málo hráček. Větší část mého drahého těla mě bolí, na druhou stranu jsme oba zápasy vyhráli. První jsme hráli 5 setů, děsivé :D

Zase se rozloučím, nechce se mi psát a nemám co za tvorbu přidat. I když asi přidám svoje umělecká dílka z hodin, některé za to celkem stojím zas něco jiného jen momentální nápady.

Jarní prázdniny, jaká to ironie

4. února 2012 v 11:39 | Míša K. (Miqelka)
Teploměr ukazuje teploty hluboko pod nulou, ale nám v pondělí začínají Jarní prázdniny. Jaro si můžu možná tak vygooglovat, protože venku panuje sibiřská zima. Je mi to celkem jedno, proč nebýt doma a nezahřívat se čajem, místo 6-8 hodin sezení ve žluté budově 20 kilometrů od domova? Žádné mínusy nevidím, problem solved .)

Vysvědčení jsme dostali už v úterý, ale já jsem ho prvně zapomněla ve škole, takže domů se dostalo až ve středu. A nebyl to nějaký chabý plán, že ho nechci ukázat doma. Projevila se moje špatná stránka - zapomínání, sklony k skleróze a uspěchanost. To vše jsou faktory, proč to dopadlo jak to dopadlo. Dostala jsem dvě čokolády (muhehe), z toho jednu jsme snědli ještě v úterý v noci u playstationu. (Chudák Barcelona pod mýma rukama prohrává, co může -.-)

Ná dnešní den mám následující plán: číst, číst, číst, koupel, film, film, film.
Pořadí možná změním, a taky si musím stáhnout nějaké filmy. Včera jsem zkoukla 2.5× Samotáře, tak to chce asi něco jinýho no :D

Jsem tím kým chci být a vždy budu

30. ledna 2012 v 16:16 | Míša K. (Miqelka)
Brr, tam je zima! :D
Holka z jižní moravy má radši teplo a sluníčko. Vlastně ono dneska celkem svítí, naštěstí. Myslela jsem, že dneska budu usínat, protože včera jsem se nutně musela podívat na Mexičana. Jistěže to končilo až pozdě v noci, jenže ten film je fajn a já si to nemohla nechat ujít.

Dnešek byl pohodička, ve škole jen 5 hodin... Miluju liché týdny! Známky jsou sice uzavřené, ale kdo je na gymplu tak ví, že to nic neznamená a testy se píšou pořád. Takže jsme dneska psali celkem tři. Chemie pohodička, angličtina celkem šla, až na ten šílený poslech :/ No a čeština je kapitola sama o sobě -.- Ale jsem spokojená dnes jsem dostala 1 za práci v hodině - poznala jsem rozdíl v přízvuku u vlastních a nevlastních předložek (ano v životě mi to k ničemu nebude, nenechte se zmást).

Doma jsem si uvařila čaj a podívala se na němčinu a teď se vrhnu na chemii, ve středu mě čeká chemická olympiáda a jednoduše jsem člověk, který rád vyhrává. Ale v chemii to nadějně nevidím jsou tam lepší lidí jak já.

I love life !

18. ledna 2012 v 18:52 | Míša K. (Miqelka)
Ahojte ^^
Už je středa ? o.O Nějak to letí, to bude protože toho máme tolik. Ono uzavírání klasifikaci je vždy ve shonu a letošek není vyjímkou. V češtině věčně nic neděláme, ale jakmile je termín uzavírání, tak toho píšem jak šílení. No není to tak strašné mám nějakou drobnou šanci to vytáhnout na jedničku. Ovšem po slohovce, kterou jsem psala ve vzteku z témat, které zasahují do osobního života, to asi nepůjde. Nelituju toho, že jsem to tak napsala, možná pak příště budou témata, kde člověk dostane víc prostoru a ne svěrací kazajku svého života.

Zkoušení z biologie v pondělí, nejspíš to bude zákeřný, protože mi jde o jedničku. Jenže ona je ta látka tak strašná nuda, horniny, minérály, sopky a tak dále. Už mi to leze krkem, jenže tu jedničku chci, tak to zkousnu. Zítra ještě litaratura a zeměpis, ne že bych to uměla, ale tak času dost (to si říkám pořád). Ze zeměpisu strach nemám, jsou to věci kolem mě a docela mě to zajímá. Literaturu jsem ještě neviděla, to máme zadané z čeho to bude a bum bác naučte se to!

Zvládnu to! Jsem otpimista... no to není ani tak pravda, ve skutečnosti jsem brutální realista. Ale sobě můžu nalhávat cokoliv :))

S pozdravem Míša.

Dopad na dno je tvrdý a doufám, že poučný

14. ledna 2012 v 17:27 | Míša K. (Miqelka)
Vzdávám čest bláznům ! ;)
Doufám, že se máte fajn a včerejší pátek 13. na vás neměl žádný vliv a pokud ano, tak jen ten nejlepší. Tvrdím, že pátek třináctého je jen pověra a nic na tom není, ale jistá si úplně nejsem, je tu to maličké ale...
Naposledy jsem psala v úterý, jenže tenhle týden byl náročný. únavný a nic pro mě. Ve čtvrtek jsem pokazila čtvrtletní test z matematiky, už jsem se byla domluvit na opravku. Uvidí se jestli mi to pokazí známku na pololetí, doufám, že ne. Z chemie jsem dostala za 2, nadšeně z toho opravdu neskáču. Posmutnělá nálada se mě drží jako klíště. Může to být počasím, ale taky tím vším.
Večer, když chodím spát mám brečící záchvaty, nad nespravedlností, a kdybych se na všechno vykašlala udělala bych líp. Poslední dobou nemám žádnou chuť, žádné odhodlání. Naposledy jsem se nadšeně rozhodla jít na talentovky a věnovala jsem tomu půl roku práce. Moji nejbližší mi řekli, že jsem blbá a hloupá, to je demotivující.

Včera jsem volala na výsledky talentovek. Ty tři minuty než mě přepojili byly tak šíleně dlouhé, kopala jsem do stupínku v učebně biologie a nervózně se kousala do rtu. Pak se ozvala milá sekretářka, se kterou už jsem mluvila a zeptala se mě na jméno a datum narození. Příjmačky dopadly dobře, byla jsem první na obou oborech. Na návrhářství oděvů jsem měla 142 bodů a na designu interiéru 132, maximum bylo 150. Vlastně to dopadlo sakra dobře, ale mě to náladu jen zhoršilo. Samozřejmě v první moment skvělá nálada, radost a všechno možné. Ale pak přijde to "DO HÁJE, CO BUDU DĚLAT?!". To už jsem byla mírně hysterická se slzama v očích. Máma mi ještě skoro nadala, že přemýšlím nad tím zkazit si život uměleckou školou, nejlepší kamarádka sobecky prohlásila, že ju nemůžu nechat na gymplu. Můj mozek z toho šílí a rozhodovat bych se měla rychle. Chci toho hodně, věřím ve vzdělání a na druhou stranu, chci něco umět. Kdyby byla možnost, tak bych tu školu studovala večerně, při gymplu. Ta možnost není a jáse bojím, že udělám něco čeho budu později litovat. Buď budu litovat, že jsem odešla z gymplu, a nebo že jsem tam zůstala.

Jsem jak přízrak, co se snaží opravit si biologii a nepokazit ostatní známky. Zatím je to spíš neúspěšné, vše se mi hroutí pod rukama. Přestává mě to bavit, vždyť jaký to má smysl ?! Opravdu se nemám nejlíp... spíš jsem hodně na dně :(

Když nejde o život jde o nic

10. ledna 2012 v 20:02 | Míša K. (Miqelka)
Dobrý večer vespolek :)
Někdy jsem tak náladová! Například dnes, absolutně mi není do smíchu a přitom se směji na celé kolo. Uvnitř je mi smutno a tak nějak nejistě. Není to příjemný pocit, taková prázdnota -.-
Dnešek ve škole jsem tak nějak strávila myšlenkama úplně mimo, poslední dobou to dělám hrozně často. Hlavu mám někde v oblacích v ruce propisku a píšu poznámky aniž bych tomu věnovala sebemenší pozornost. test hudebky jsem pokazila jen v rámci možností, pokud budu mít štěstí dá mi za ještě za jedna. Dějepis byl ok (:

Zítra talentové zkoušky na design interiéru, tak snad to půjde rychleji anebudu tam do půl páté. Už je chci mít za sebou, abych věděla výsledky. Jsem hrozná, ale co už.

Právě jsem si nalakovala nehty a došlo mi, ž ezítra dělám s barvami, tak se mi určitě sloupou. Už takhle mám děsnou spotřebu odlakovače, protože mi vadí neúplný lak. Nehty lakuju jne přírodním, mám je krátké a takové maličké.

S pozdravem Míša ^^

Pondělky bývaj nejhorší..

9. ledna 2012 v 19:23 | Míša K. (Miqelka)
Ahóoj ^.~
Pondělky jsou drsné, ještě když máte 8 hodin. Až do tří ve škole, to je únavné... Po dlouhé době jsem dneska měla výtvarku, konečně mám doma vyvolané fotky. Nejradši bych si je zarámovala, ale asi by mě v noci strašily, tak je radši založím do alba a udělám popisek "Z výstavy".
Týden plný písemek začíná, dneska jsem psala z chemie z radioaktivity. Pomalu z toho všeho začínám být radioaktivná já. Zítra mě čeká hudebka, kterou OPRAVDU nemám ráda. Dřív jsem ji úspěšně ignorovala, ale když se musím učit všemožné akordy, stupnice, předznamenání, intervaly a bůh ví co ještě a učitel nám to ani pořádně nevysvětlí, tak jsem pak trošku v háji...
Dále dějepis, mometnálně berem látku, která mě alespoň minimálně baví, navíc jsem dočetla knížku z toho období, tak je mi to bližší.

Jsem strašně unavená a nechce se mi dělat nic co musím. Uklidit si pokoj, naučit se na zítra. A přitom všem jít spát brzy, jinak zítra budu mít vážné problémy s budíkem a ranní nevrlostí ://
Zítra si musím vzpomenout na pár známých dělají talentovky na fotografii, hlásí se tam až příliš lidí.. přece jenom soucítím s nimi :)

Do konce pololetí tak málo času a já si chci opravit biologii, chci za jedna sakra! :D No nejspíš budu mít za dva z češtiny, přežiju to.
Fotka se Salzburgu ♥, na jednom mostě takhle byly zámky po celém zábradlí, bylo to pohádkové :)

Tea, music, weekend ♥

7. ledna 2012 v 21:17 | Míša K. (Miqelka)
Pátky jsou dlouhý dny :D
V pátek vstávám ve 3.50, protože v 7 mám ruštinu a autobusy jezdí řekněme nešikovně. během dne jsem usínala, hlavně v občance. Učitelce to lezlo dost na nervy, protože sedím hned v první lavici, ale já jsem si to místo nevybrala, prostě na mě zbylo.
Domů jsem dojela až v 6, takže unavená jak kotě. aky jsem už v 9 skončila v postely. Ale v 11 mě vytáhl soused, že si zahrajem fotbal na PS3. Ze mě bude profesionál, protože tolik zápasů za sebou jsem nedala ještě nikdy. Domů jsem se vrátila sakra pozdě, až o půl šestý a tak to dopadlo, že sobotu jsem z větší části zaspala. Je to celkem na nic, protože touhle dobou začínám být teprve akční, takže v reálnou dobu asi neusnu - řekal jsem si, že se budu učit nebo koukat na filmy, tuším co vyhraje :)

Fotka veverky z Kapského Města, byli krotké a šli skoro ke člověku. Nádherní tvorové ^^ Jdu se zkusit zabavit, třeba chemií nebo něčím takovým.

Proč vlastně nejít na návrhářství?

5. ledna 2012 v 20:15 | Míša K. (Miqelka)
Mám po talentovkách a vrátila jsem se nadšená, žádné deprese, že se mi to nepovedlo. Hned na začátku jsem si řekla, že o nic moc nejde, že to nakreslím pro radost. Portrét vypadal celkem k světu a s barvami na tom nejsem nejlíp.
Ten pocit uvnitř, že už to mám za sebou je fajn. že jsem tam byla mezi 50 lidma z velké části holkama, jejichž snem je navrhovat a já holka, která o tom nikdy nepřemýšlela, protože jít opřišlo nereálné. I teď mi přijde nereálné, že bych byla přijata na takový obor.
Pamatuju si kolik mých spolužaček chtělo být návrhářkou a příjmačky na takovou školu jsem dělala jen já. Najednou z nich vymizelo dětské nadšení :D

Největší strach jsem měla z ústního pohovoru. Jestli se těm lidem práce nelíbí, tak zachovají kamennou tvář. Tím líp pro mě. nakonec bylo celkem fajn jim tam diktovat úspěchy v soutěžích a zájmy. Téměř u každého si snadno získám status hyperaktivní :)

Rada: Nespěchejte do podchodu, jsou tam schody, a když je mokro tak to klouže. Dneska jsem spadla z 10 schodů, divím se že nemám nic zlomeného. Jen mě trochu bolí loket a mám odřenou ruku :D

Sakra ať už jsou výsledky jsem čím dál nervnější, prostě to chci vědět! Ale definitivní výsledky až příští čtvrtek a nejpozději v pondělí na internetu. Takže celkem dlouhá doba.. doufám, že nebudu čekat až do toho pondělí. Až se dozvím výsledky můžu teprve uvažovat nad tím tam jít.

Tak unavená a tolik práce před sebou

3. ledna 2012 v 18:27 | Míša K. (Miqelka)
Chci si pustit nějaký film! Lehnout si k televizy, zachumlat se do peřiny a pojídat popcorn. Přesně tak se cítím po jednom jediném dnu ve škole. Hned víme, kdy z čeho píšem, vždyť ono bude to pololetí. Příští čtvrtek z matiky na rovnice a soustavy rovnic - krásná matika, to mi vůbec nevadí. Spíš mě děsí slohovka z češtiny, to vždycky pokazím. Neumím psát spisovně a gramatika taky není moje silná stránka. Tam zas něco splácám jen aby se neřeklo...

Dnešek se dal přežít - jinak bych to nepsala. Po škole jsem šla ještě do výtvarky pro práce na talentovky. Už zítra! Strašně to uteklo. Zítra tam mám přijít a něco předvést, jsem zvědavá sama na sebe, vždyť já jsem racionální člověk. Už mám SKORO jasno o té škole. I kdyby mě vzali nepůjdu tam, sice by to po gymplu byla krásná úleva. Jenže nejsem dost dobrá a vlastně celkem ráda přemýšlím. Kreslit budu dál, vždycky se to může hodit :P
Je to blbý věk ta devítka! Po člověku se chce, aby si ujasnil věci o své budoucnosti a já jsem úplně ztracená. pořád si říkám "Ale co když?".

Zítra mi držte palce. Talentovky na obor Modelářství a návrhařství - divadelní tvorba. Za týden na design interiéru, ten mě víc láká, ale stejně...
bye Miqelka
 
 

Reklama

©2010-2016