Na téma

Škola, základ života

21. února 2012 v 20:16 | Míša K. (Miqelka)
Škola něco jako druhý domov, což je hodně silná metafora neboť se tam doma cítím opravdu jen málokdy. Měla by nás vzdělávat a udělat z nás lidi použitelné ke každodenímu životu. Dřív byla škola, natož gymnázium něco téměř posvátného. Stačí vzpomenout na staré filmy z prostředí školy (radši nebudu komentovat třicetileté herce hrající mladíky), všichni v oblecích a až nevýdaný respekt k učiteli.
Tahle idyla mi dnes přijde utopická a neuskutečnitelná, ale myslím si, že škola by nám měla dát víc než kupu vědomostí a přiznejme si, že jich využijeme opravdu minimum.
Položím si otázku: "Co tě ve škole neučili?" Jako první odpověď mě napadne slušné chování, beru jako samozřejmost pozdravit, poprosit a poděkovat. A jsem téměř za idiota, protože to některým přijde divné. Jenže tenhle základ mám z domova, nebyla to práce učitelek ve školce ani ve škole. Je samozřejmé, že to mají na starosti rodiče, ale škola by měla vzdělávat i společensky.
Mrzí mě, že ve škole mě neučí mít vlastní názor. Vždycky si ho musím prosadit sama, dnešní společnosti vyhovuje být jak banda cvičených ovcí ovlivňována médii ze všech stran.

Nechci si na školu stěžovat, jsem vděčná, že můžu mít vzdělání a problém je v tom, že patřím k minimu. Jsem vděčná, že do školy chodím zadarmo. Díky ní umím psát, číst, počítat. Ale nebylo by špatné, kdyby se semnou jednalo více jak s dospělým - dodržet slovo, povinosti,...
Škola mě nepřipravila na život, připravila mě na další studování. Tak teď si půjdu po svým a půjdu žít společně se slušným chováním, vlastníma názorama a stejným nadšením objevovat nové věci.

Optimalizace středních škol

12. srpna 2011 v 11:53 | Míša K. (Miqelka)
Jsem ještě dítě, to tvrdí stát, který stanovil hranice mezi dětmi, mladistvými a dospělými. Nálepka dítě znamená, že asi nemám dostatek rozumu a moje názory nejsou brány s veškerou vážností. S tím já nic nenadělám, protože jsem přece dítě, ale svoje názory chci veřejně prezentovat a momentálně je to prostřednictvím blogu. Jsem kritická k systému České Republiky, protože naše politická sféra většinou nekoná jak by měla. Mám snahu porozumět politice, jenže jde to velice těžko.

Události posledního půl roku mě vyburcovaly k napsání tohoto textu. Nejde o objektivní názory, objektivní mají být média.

Není realita jen dobrý optický klam?

10. srpna 2011 v 14:56 | Míša K. (Miqelka)
Jsem velká fanynka kultovního sci-fi Matrix. Viděla jsem všechny tři filmy několikrát, samozřejmě i Animatrix, jako správný fanoušek to nesmím opomenout. Díky Animatrixu se objasnilo hodně otázek ohledně Matrixu a navíc je to hezky udělané.

Neova hláška: 'Co je to Matrix?' se podle mého názoru skvěle hodí k tématu týdne. Záleží na tom čemu člověk věří, zda-li je zarytý realista nebo žije ve světě, kde platí pravidla sci-fi filmů a knih. Žánr science fiction nabízí jiný pohled na svět, většinou nám předkládá představu světa, který je okupovaný stroji nebo mimozemštany. Taky často probíhají mezigalaktické války, a nebo na zemi zaútočí vetřelci. Čemu věříš TY?

Duchové patří do komedií

15. července 2011 v 17:06 | Míša K. (Miqelka)


Co si vybavím, když se řekne 'duchové'? Okamžitě si vzpomenu na Leontýnku a písničky Jaroslava Uhlíře v krásném českém filmu Ať žijí duchové. Na režisérském křesle seděl Oldřich Lipský, pán komedie, z jeho iflmů bych vytáhla Limonádový Joe aneb Koňská opera, 'Čtyři vraždy stačí drahoušku' nebo Jáchymě hoď ho do stroje. Tento odpočinkový český film duchy ukazuje s jistou noblesou a tak krásně pohádkově, krásná představa o bytostích, které zřejmě neexistují.

Kniha přítel člověka

9. června 2011 v 15:22 | Míša K. (Miqelka)

Čtete rádi? Doufám, že ano, jinak byste tyhle řádky přestali číst. Ale teď čtení blogů nemyslím, myslím knihy. Těžké bichle plné fantazie, příběhů ze života, napínavých detektivek, vždy´t žánrů je tolik, každý si musí vybrat.
Co se týká mě, tak já čtu ráda ty knihy, které zaujmou a baví mě od první do poslední stránky. Povinnou četbu ve škole nemáme, náš učitel ví, že 80% lidí by si vypísky našli na internetu a knihu ani nevzali do ruky, tak ušetřil práci sobě s opravováním.
Štve mě jedna věc, už nečtu jako dřív, to byl můj průměr 10-12 knížek za měsíc. Jejich hodnota ovšem byla valná, jenže to se tak říct nedá. Každá kniha má svou hodnotu. Uznejte samy, že je něco jiného jestliže přečtete Lolitu od Nabokova nebo román od Viewegha, rozdíl, nebo ne?

Na téma: Budoucnost

28. května 2011 v 12:31 | Míša K. (Miqelka)



Věříte na karmu? Stručněji karma znamená: 'Konej dobro a vrátí se ti, konáš-li zlo, něco špatného se ti stane.' Filosofii karmy jsem znala už dříve před seriálem Jmenuju se Earl, ale ten mi ji přiblížil, ukázal ji ve zjednodušené formě a vtipně. Svým způsobem by karma mohla ovlivnit naši budoucnost, ale kolik z vás vyznává budhismus? Vždyť karma je pojem právě z tohoto náboženství.

 
 

Reklama
©2010-2016